Top

Už by to chtělo vidět toho slona,“ povídám Václavovi, kvapně mašírujícímu po betonovém hadovi zvaném transkonžská magistrála. Jedná se o cestu, která vede národním parkem Odzala-Kokoua a zároveň je to cesta, kterou překračují sloni pralesní. Právě z tohoto důvodu je potřeba tuto rizikovou oblast chránit před pytláky. Valnou měrou by tomu měli přispět fotopasti, které instalujeme v džungli na vytipovaná místa tam, kde je velká koncentrace vyšlapaných pěšin od chobotnatců, které potenciální pytlák může využívat jako dálnici v jinak neprostupném lese. 

Po pěti stech metrech od nahlas vyřčeného požadavku do éteru, jako by se všudypřítomná substance ve vesmíru spojila a vyslyšela mé touhy, a snad ještě poněkud jízlivě okořenila nastalou situaci, zřejmě aby naznačila, že o podobná přání se nežádá, neboť všechno má svůj čas. Venca se zastaví a věci se začínají dávat do pohybu.

Podél cesty roste vysoká tráva, a tak se stane, že si člověk všimne šedého vegetariána hodujícího na pastvě, až když je od něj pouze na tři metry. Dlouhé mlčení z naší strany způsobilo, že ani hodující tříčlenná skupinka chobotnatců neměla o nás tušení do té doby, než jsme zastavili na vzdálenost nataženého chobotu. V našich myslích se v tu chvíli objevuje několik navzájem překrývajících emocí, vždyť se jedná o první slony pralesní, které máme možnost pozorovat ve volné přírodě! 

Obavy s dojetím střídá úžas a ano, ač se to zdá nepravděpodobné, máme také strach! Není divu, když se totiž snažíme vyklidit pozice, šedý několikatunový odboj se rozbíhá směrem k nám, ale vždy se po pár metrech zarazí a hrozí nám do nebe vztyčenými choboty a do šířky roztaženými uši. Dramatičnost celé situace znásobuje příznačný zvuk „CVAK,“ jakmile odlétá pojistka od odjištěného bear spreje ve Václavově pravici, který by po jeho použití zřejmě situaci ještě více zhoršil. Pomalu ustupujeme, sloni na nás stále vybíhají, ale nezapomínají se také zastavit, jako by asfaltka byla respektovanou bariérou, za kterou nehodlají vstoupit. 

Obavy s dojetím střídá úžas a ano, ač se to zdá nepravděpodobné, máme také strach!

Čas plyne. Vypadá to, že chobotnatci jsou spokojeni svým vítězstvím, jelikož se z nedaleké houštiny ozývá zvuk svolávající všechny druhy zpátky k pastvě do stínu lesa a s pohledem na odcházející velikány nám padá obrovský kámen ze srdce. Po všem zbyde zase pouze vzpomínka.

Následujícího rána se k nám dostává informace o tom, že pár kilometrů na sever srazil kamion slona. U toho nesmíme chybět a společně s Arthurem F. Sniegonem z české neziskové organizace Save elephants, se jedeme na místo podívat. Po příjezdu se nám naskýtá pohled na mrtvého mladého samce slona pralesního ležícího v nepřehledné zatáčce, kde k incidentu došlo. Na místě je kromě několika ecoguardů z národního parku také mračno much a jiného otravného hmyzu, který mrtvola přilákala. Slon již má odsekané přes šedesát centimetrů dlouhé kly, které jsou zajištěné, aby se nedostaly k překupníkům. 

Na zemi leží přes tunu masa, které by bezesporu nakrmilo hladové žaludky obyvatel z nedaleké vesnice, jenže takhle jednoduché to bohužel není. Kdyby park svolil k rozebrání masa, mohlo by se z těchto ne-příliš častých incidentů stát promyšlené honby na zdejší sloní populaci. Což pochopitelně vede k výbušným debatám o tom, zda se jedná o mrhání, či se stále postupuje podle určité prevence záchrany chobotnatců. 

Nám nezbývá než se postarat o odklizení slona z cesty do lesa. Na místě, kde došlo k srážce není u krajnice prostor k odklizení mrtvoly, musí se tedy tělo odtáhnout o pár stovek metrů dál k začínajícímu lesu. Řetězem se zajistí hlava slona a přiváže za expediční Toyotu, kterou zanechal Arthurovi do prozatimního opatrovnictví cestovatel Josef Říha. Pomalu se vozidlo i s mrtvým kolosem dává do pohybu vpřed. 

Na ideálním místě slona zbavujeme řetězů a společnými silami šesti statných mužů kutálíme slona do příkopu. Celá scéna působí, jako by byla příznakem rozpínavosti člověka na planetě stále více do míst, kde životu bez něj bývávalo daleko lépe a k podobným neštěstím ani docházet nemohlo. Realitu je však potřeba vnímat a postavit se jí čelem.

Comments:

  • Loretta Shelton

    September 14, 2018

    Lorem ipsum dolor sit amet, usu ut perfecto postulant deterruisset, libris causae volutpat at est, ius id modus laoreet urbanitas. Mel ei delenit dolores.

    reply...
    • Myra Hunt

      September 14, 2018

      Te natum nihil propriae pro. Et mei modus sanctus mnesarchum. Affert nominavi atomorum mea ut, has agam iisque impedit ut, omittam.

      reply...
  • Jimmy Roy

    September 14, 2018

    Ad causae vocibus nam, sit doming senserit pericula ut. Eum sanctus labores te.

    reply...

post a comment