Růžové dny u jezera Lac Rose. Senegal
Vychází slunce a já jsem na cestě vedoucí kolem Růžového jezera, odkud (ne)pravidelně odjíždí autobus do Dakaru. To řasa, jménem Dunaliella salina, odráží světlo, které moje oko vnímá jako růžovou barvu. Nebo lososovou? Nikdy nepoznám rozdíl, jsem chlap! Naskakuji na
Ça va Senegal, how are you Gambia!
Loučím se s Bobem, mým lucemburským parťákem v pétanque, a tlačím Apache pískem od Růžového jezera zpět na silnici. Po týdnu jsem znovu na kole. Už mi chyběla ta stará dobrá vůně rozpáleného asfaltu a život podél cesty. Je to zřejmě nejistota,
Mezi řekami Gambia a Niger
V Senegalu jsem potkal Nicolase z Mallorcy. Jeho cílem je také Kapské Město. Jen má k dispozici o trochu více koní, protože jede na Hondě. Já usedám na svou Zebru a vydávám se na východ. Další záchytný bod, hlavní město Mali, Bamako.
Hruškovice v Bamaku
V kempu Sleeping Camel v Bamaku jsem se shledal s kamarádem Nicolasem ze Španělska, který jede do Kapského Města na motorce. Trávíme zde společné dny plné byrokratických vyjednávání na různých ambasádách a konzulátech. Mně není po příjezdu do Bamaka nejlépe. Zřejmě se ozývá
Setkání s Mirečkem
Vízum do Ghany jsem zdárně vyzvedl na ambasádě a cesta dál na východ může pokračovat. Loučím se s Bamakem a po dvanácti dnech odpočinku v kempu znovu sedím na svém Apachi. Zhruba třicet kilometrů za městem ustává provoz a zase si užívám
Setkání s ještěrkou
Bobo-Dioulasso je po Ouagadougou druhé největší město v Burkině Faso. Strávil jsem v něm víkend u svého kamaráda Andreje ze Slovinska, který se v Burkině Faso oženil. Večer před odjezdem se v jeho velkém domě pořádala oslava a jedním z hostů byl také kůň. Pro
Srážka v Ghaně
V Techimanu jsem strávil odpočinkový víkend s Aikem a jeho bratrem Hímou. Aike pracuje v rakouském Innsbrucku jako inženýr a přijel do Ghany za rodinou. V Techimanu mu jeho bratr Híma, který trpí vadou řeči, dělá taxikáře a vozí ho po návštěvách. Kluci mě
Z Accry do Toga. Ghana
Ještě jsem ani nevystoupil z autobusu a už jsem dostal sedm nabídek svezení od dotěrných taxikářů. Vytahuji Apache ze zavazadlového prostoru autobusu a rychle na něj nakládám veškerá zavazadla. Jsou čtyři hodiny ráno a já kompletuji kolo na autobusovém nádraží v Accře.
Lodí se nejede!
Ahoj Tede, příteli. Víš, my tě nemůžeme vzít na naší lodi, která dneska odplouvá. Na gabonské straně by tě nepustili na břeh. Imigrační v Gabonu teď dělají velké problémy. Na nákladní lodi prostě nesmíme převážet pasažéry. A schovej ty peníze, tihle
Gabon
„Rozřízněte někdo tu dvoumetrovou krabici!“ Křičí podsaditý celník na librevillském letišti. „Hej, pomalu, pomalu!“ Ozývám se, schovaný za svým Apachem rozloženým v kartonovém boxu. „Copak, copak? Máš tam drogy, co mladej?!“ Podezřívá mě celník. Následně jsem skupince vykulených celníků předvedl světový
Na dně v bahně! Kongo
Skončil asfalt. Z gabonského města Ndendé je to padesát kilometrů na hranice s Kongem. Dnes mám narozeniny. Poprchává. „Bude to sranda,” říkám si, když opouštím silnici a vjíždím do pekla plného bahna. To jsem však ještě netušil, co mě čeká.
Zachraňte slony. Kongo
„Ahoj Arthure!” Vítám na letišti v Pointe-Noire českého ochránce přírody a zakladatele neziskové organizace Save elephants. S Arthurem jsem se setkal poprvé před třemi lety v Praze před mou první cyklovýpravou do Afriky. Jeden z největších důvodů mé výpravy na
Z Konga do Angoly
Opouštím Kongo a vjíždím do Cabindy. Jedná se o území, které administrativně náleží Angole. Od Angoly je na jihu odděleno územím DR Konga. Portugalsky umím leda pozdravit a poděkovat, takže při konverzaci s místními přišly na řadu ruce a nohy. Při
Horké chvilky v Namíbii
Na angolské straně hraničního přechodu ve městě Santa Clara jsem strávil dobrou hodinku, jelikož celníci zřejmě nemají v databázi systému zavedenou Českou republiku. U přepážky se
Slon
Není u mě tajemstvím, že jedním z hlavních důvodů, proč jsem do Afriky vyrazil, bylo potkat slona. V Kongu u ochránce slonů, Arthura Sniegona, se mi takové setkání se slonem pralesním nepoštěstilo, a tak národní park Etosha na severu Namíbie, byla
Mnohá setkání
Je to takový zákon, který funguje, ať chceš nebo nechceš. Mám na mysli změnu nálady a situací, které zažíváš. Vždyť už Werich zpíval, že jsi jednou dole a potom zase nahoře. V podstatě, když jsi dole, můžeš se těšit, že
Konec?
Když jsem se rozloučil s Mattem a Larisou, znovu jsem osaměl. V Jihoafrické republice v tomto ročním období často prší a ani mně se déšť nevyhnul. 150 km před Kapským Městem jsem píchnul. Vydatně jsem si zanadával, jelikož náhradní duše měly defekty
Podruhé v Kongu
Prales vydává zvuky, na které je krátká i nejnadanější skvadra italských virtuózů v zaplněném římském koncertním sále. Pestrobarevné ploštice a nenápadní tesaříci, splývající s kůrou místních dřevin, se starají o to, aby neskončili jako potrava pro nenasytné žaludky ještěrek či opeřených lovců
Příběhy o slonech
„Už by to chtělo vidět toho slona,“ povídám Václavovi, kvapně mašírujícímu po betonovém hadovi zvaném transkonžská magistrála. Jedná se o cestu, která vede národním parkem Odzala-Kokoua a zároveň je to cesta, kterou překračují sloni pralesní. Právě z tohoto důvodu je potřeba