V Luandě, v hlavním městě Angoly, mě ubytovala Anička, která si v Angole plní sen. Vždycky chtěla učit v některé z afrických zemí. Rád vidím, když si lidé své sny plní, a ještě tím pomáhají ostatním. Tři dny jsem bydlel ve škole Dom Bosco a
Po dvou dnech odpočinku v Lubangu bylo načase znovu šlápnout do pedálů Apache. Jakmile jsem tak učinil, hned mi bylo jasné, že je něco špatně. Řetěz v jízdě do kopce při každém šlápnutí prokluzoval a bylo tak nemožné pokračovat. „Aha, to
„Čtyřicet dní bez piva! Dokážeš si to vůbec představit?“ Ptám se před poslední půlnocí v roce 2017 Aliho na recepci kempu Menata v Nouakchottu, hlavním městě Mauritánie. „Dokážu,“ odpovídá smutně, když obrací stránku románu o rytíři Donu Quijotovi de la Mancha. „Víš,
Je štědrý večer. Poslední adventní týden jsem strávil na Západní Sahaře. Tak si přečti, jak se mi vedlo. Já si jdu zatím rozbalit dárek, který si již měsíc vezu zabalený v brašnách.
Zjistil jsem, že cestování na kole s cizím člověkem opravdu není jednoduché. Christopher, se kterým jsme plánovali společnou cestu přes Saharu a Mauritánii až do Senegalu, se představoval, jako kluk z Rumunska.
Cesta po pobřeží Maroka od města El Jadida krásně utíká s kochajícími se výhledy do dálek Atlantiku, na kterém se do rytmu vln pohupují loďky s marockými rybáři. Kromě smrdutého města Safi, proslavené svou těžbou fosfátů, je tato cesta se svou nezatíženou
Afrika. Kontinent, ze kterého mám velký respekt, přičemž mě přitahuje svou divokostí, pestrostí a barevností.