Afrika. Kontinent, ze kterého mám velký respekt, přičemž mě přitahuje svou divokostí, pestrostí a barevností.

Cesta po pobřeží Maroka od města El Jadida krásně utíká s kochajícími se výhledy do dálek Atlantiku, na kterém se do rytmu vln pohupují loďky s marockými rybáři. Kromě smrdutého města Safi, proslavené svou těžbou fosfátů, je tato cesta se svou nezatíženou

Zjistil jsem, že cestování na kole s cizím člověkem opravdu není jednoduché. Christopher, se kterým jsme plánovali společnou cestu přes Saharu a Mauritánii až do Senegalu, se představoval, jako kluk z Rumunska.

Je štědrý večer. Poslední adventní týden jsem strávil na Západní Sahaře. Tak si přečti, jak se mi vedlo. Já si jdu zatím rozbalit dárek, který si již měsíc vezu zabalený v brašnách.

„Čtyřicet dní bez piva! Dokážeš si to vůbec představit?“ Ptám se před poslední půlnocí v roce 2017 Aliho na recepci kempu Menata v Nouakchottu, hlavním městě Mauritánie. „Dokážu,“ odpovídá smutně, když obrací stránku románu o rytíři Donu Quijotovi de la Mancha. „Víš,

Když člověka začne volat příroda zpátky k sobě, jedná se o pud, který se nedá přehlížet. S malířem divoké přírody Adamem Kašparem, jsme ono volání vyslyšeli a vypravili se na Balkán. V plánu bylo navštívit Bosnu a Hercegovinu, kde se na jihu

Izrael se mi podařilo přejet, dokonce i s velice nekompromisními prověrkami na hranicích navzdory, velice rychle.

Po dvou dnech odpočinku v Lubangu bylo načase znovu šlápnout do pedálů Apache. Jakmile jsem tak učinil, hned mi bylo jasné, že je něco špatně. Řetěz v jízdě do kopce při každém šlápnutí prokluzoval a bylo tak nemožné pokračovat. „Aha, to

V Luandě, v hlavním městě Angoly, mě ubytovala Anička, která si v Angole plní sen. Vždycky chtěla učit v některé z afrických zemí. Rád vidím, když si lidé své sny plní, a ještě tím pomáhají ostatním. Tři dny jsem bydlel ve škole Dom Bosco a

„Vítej na svobodě!“ Slyším jako první větu od jordánského kapitána policejní stanice Mudawwara u hranic se Saudskou Arábií.

Saudská Arábie se otevřela světu. Od konce loňského roku začala vydávat turistická víza pro řadu evropských států, mezi které se patří i Česká republika. Víza se dají sehnat snadno elektronickou cestou, platí na 90 dní od vstupu do země a

Absolutní monarchie v sultanátu Omán zní možná až příliš totalitně na tak mírumilovný kraj plný vzdělaných a přívětivých lidí. Kdo ví, kde přesně je zakořeněna taková ohleduplnost a solidarita tohoto národa. Zda je to dáno poněkud konzervativnější větví Islámu jménem Ibádíja

Při snímání fotopastí z lesa je to pokaždé nervozita, která námi cloumá. „Tohle bylo ideální místo, pokud tudy prošel, určitě ho máme!“ Povídám Vencovi, když slézám ze stromu, na kterém byla fotopast umístěna.

„Už by to chtělo vidět toho slona,“ povídám Václavovi, kvapně mašírujícímu po betonovém hadovi zvaném transkonžská magistrála. Jedná se o cestu, která vede národním parkem Odzala-Kokoua a zároveň je to cesta, kterou překračují sloni pralesní. Právě z tohoto důvodu je potřeba

Prales vydává zvuky, na které je krátká i nejnadanější skvadra italských virtuózů v zaplněném římském koncertním sále. Pestrobarevné ploštice a nenápadní tesaříci, splývající s kůrou místních dřevin, se starají o to, aby neskončili jako potrava pro nenasytné žaludky ještěrek či opeřených lovců

Když jsem se rozloučil s Mattem a Larisou, znovu jsem osaměl. V Jihoafrické republice v tomto ročním období často prší a ani mně se déšť nevyhnul. 150 km před Kapským Městem jsem píchnul. Vydatně jsem si zanadával, jelikož náhradní duše měly defekty

Je to takový zákon, který funguje, ať chceš nebo nechceš. Mám na mysli změnu nálady a situací, které zažíváš. Vždyť už Werich zpíval, že jsi jednou dole a potom zase nahoře. V podstatě, když jsi dole, můžeš se těšit, že

Není u mě tajemstvím, že jedním z hlavních důvodů, proč jsem do Afriky vyrazil, bylo potkat slona. V Kongu u ochránce slonů, Arthura Sniegona, se mi takové setkání se slonem pralesním nepoštěstilo, a tak národní park Etosha na severu Namíbie, byla

Na angolské straně hraničního přechodu ve městě Santa Clara jsem strávil dobrou hodinku, jelikož celníci zřejmě nemají v databázi systému zavedenou Českou republiku. U přepážky se

Opouštím Kongo a vjíždím do Cabindy. Jedná se o území, které administrativně náleží Angole. Od Angoly je na jihu odděleno územím DR Konga. Portugalsky umím leda pozdravit a poděkovat, takže při konverzaci s místními přišly na řadu ruce a nohy. Při

„Ahoj Arthure!” Vítám na letišti v Pointe-Noire českého ochránce přírody a zakladatele neziskové organizace Save elephants. S Arthurem jsem se setkal poprvé před třemi lety v Praze před mou první cyklovýpravou do Afriky. Jeden z největších důvodů mé výpravy na

Skončil asfalt. Z gabonského města Ndendé je to padesát kilometrů na hranice s Kongem. Dnes mám narozeniny. Poprchává. „Bude to sranda,” říkám si, když opouštím silnici a vjíždím do pekla plného bahna. To jsem však ještě netušil, co mě čeká.

„Rozřízněte někdo tu dvoumetrovou krabici!“ Křičí podsaditý celník na librevillském letišti. „Hej, pomalu, pomalu!“ Ozývám se, schovaný za svým Apachem rozloženým v kartonovém boxu. „Copak, copak? Máš tam drogy, co mladej?!“ Podezřívá mě celník. Následně jsem skupince vykulených celníků předvedl světový

Ahoj Tede, příteli. Víš, my tě nemůžeme vzít na naší lodi, která dneska odplouvá. Na gabonské straně by tě nepustili na břeh. Imigrační v Gabonu teď dělají velké problémy. Na nákladní lodi prostě nesmíme převážet pasažéry. A schovej ty peníze, tihle

Ještě jsem ani nevystoupil z autobusu a už jsem dostal sedm nabídek svezení od dotěrných taxikářů. Vytahuji Apache ze zavazadlového prostoru autobusu a rychle na něj nakládám veškerá zavazadla. Jsou čtyři hodiny ráno a já kompletuji kolo na autobusovém nádraží v Accře.

V Techimanu jsem strávil odpočinkový víkend s Aikem a jeho bratrem Hímou. Aike pracuje v rakouském Innsbrucku jako inženýr a přijel do Ghany za rodinou. V Techimanu mu jeho bratr Híma, který trpí vadou řeči, dělá taxikáře a vozí ho po návštěvách. Kluci mě

Bobo-Dioulasso je po Ouagadougou druhé největší město v Burkině Faso. Strávil jsem v něm víkend u svého kamaráda Andreje ze Slovinska, který se v Burkině Faso oženil. Večer před odjezdem se v jeho velkém domě pořádala oslava a jedním z hostů byl také kůň. Pro

Vízum do Ghany jsem zdárně vyzvedl na ambasádě a cesta dál na východ může pokračovat. Loučím se s Bamakem a po dvanácti dnech odpočinku v kempu znovu sedím na svém Apachi. Zhruba třicet kilometrů za městem ustává provoz a zase si užívám

V kempu Sleeping Camel v Bamaku jsem se shledal s kamarádem Nicolasem ze Španělska, který jede do Kapského Města na motorce. Trávíme zde společné dny plné byrokratických vyjednávání na různých ambasádách a konzulátech. Mně není po příjezdu do Bamaka nejlépe. Zřejmě se ozývá

V Senegalu jsem potkal Nicolase z Mallorcy. Jeho cílem je také Kapské Město. Jen má k dispozici o trochu více koní, protože jede na Hondě. Já usedám na svou Zebru a vydávám se na východ. Další záchytný bod, hlavní město Mali, Bamako.

Loučím se s Bobem, mým lucemburským parťákem v pétanque, a tlačím Apache pískem od Růžového jezera zpět na silnici. Po týdnu jsem znovu na kole. Už mi chyběla ta stará dobrá vůně rozpáleného asfaltu a život podél cesty. Je to zřejmě nejistota,

Vychází slunce a já jsem na cestě vedoucí kolem Růžového jezera, odkud (ne)pravidelně odjíždí autobus do Dakaru. To řasa, jménem Dunaliella salina, odráží světlo, které moje oko vnímá jako růžovou barvu. Nebo lososovou? Nikdy nepoznám rozdíl, jsem chlap! Naskakuji na

Den po Novém roce je v hlavním městě Mauritánie rušno. Snad celý Nouakchott je na nohou a banky praskají ve švech. V Novém roce měla totiž proběhnout výměna starých bankovek za nové. Samozřejmě, že