Kniha “Na kole přes Afriku”
Kč500.00
Na kole přes Afriku
Jet do Afriky a poznat tamní přírodu, to je sen kdejakého kluka. Ne každý ale v sobě později najde sílu na to, aby takový dětský sen skutečně prožil. Tohle je příběh snu, který se opravdu stal. Začíná pod horou Libín a v sedle kola. Čím vším se jeho hlavní hrdina na své cestě stal? Jaké lidi potkal? Co zažil v písku a větru uprostřed saharských dun? Proč s sebou vezl násadu od krumpáče? Potkal v pralese vysněného slona? A co zjistil o tmě, které se odjakživa bál? Vydejte se s ním na cestu přes hory, pouště, savany i tropické lesy.
Podrobné informace:
- Rok vydání 2020
- Počet stran 328
- ISBN 978-80-275-0271-4
- Rozměr 125×194 mm
- 345g
O autorovi:
Jmenuji se Tadeáš Šíma, je mi 27 let a pocházím z jihočeských Prachatic. V roce 2016 jsem vyrazil poprvé na kole do Afriky. Z rodného města jsem došlapal až do marockého Rabatu, kde mě přepadla skupina mladých banditů, kteří mě připravili o kolo i elán pokračovat v cestě. Má paličatost však zvítězila a já se na cestu o rok později vydal znovu. Z marockého přístavního města Tangeru jsem podél západního pobřeží došlapal až do Kapského Města. Celá cesta trvala 7 měsíců a byla dlouhá 13 000 kilometrů. Což je asi 650 Třešňáků.
1 Třešňák = 20 km (pozn. autora)
Andi –
Mám chuť na všechno to exotické ovoce a zeleninu. Ananas, avokádo, kokos. Mňam. Fandila jsem, když si musel znovu projít setkání se “zlem” a překonat ho. No a pro nás obyčejné smrtelníky – zas a znovu, další cestopis, který nad míru dokázal, (ať už vyrážíte na cesty autem nebo letadlem, stopem nebo pěšky – jo nebo na kole … ) že takové cestování je pro člověka vždy přínosem.
Horal –
Než jsem si přečetl tuto knihu jsem si myslel, že je nemožné přejet Afriku na kole od severu k jihu zcela sám, bez zkušeností, bez zajištění a hlavně téměř bez úhony. Tadeáš Šíma se do toho pustil po hlavě s mladickou nerozvážností a dokázal to. Smekám klobouk Pane Šímo, máte můj obrovský respekt. Těch nebezpečí, která číhají na osamělé cyklisty v některých afrických státech za každým rohem, je celá řada.
Kromě mimořádné odvahy a sportovního výkonu musím ještě vyzdvihnout i autorův literární projev. Moc se mi líbil i jeho suchý humor, který mi dosti připomínal Ladislava Ziburu.
Michalinda –
Knihu jsem přečetl jedním dechem během jednoho dne. Autorský je skvělá, bez kudrlinek, nabubřelostí, nebo úmorných technokratických informací. Je plná života, s jeho extrémy, výkyvy, štěstím.
Neumím si představit, jak Tadeáš prosadil psaní o chození na záchod. To musel být boj, ale je to tam! Pro někoho banalita, pro jiného otřesnost, pro některé budoucí cestovatele třeba konečně informace, že se to nějak dá. Toaleta není samozřejmost ani zbytečnost.
Voda – ta hraje možná tretiplánovou, ale klíčovou roli. Ani ta na pití, ani ta na umývání prostě nejí samozřejmostí, za kterou jí považujeme.
Násada od krompáče? Geniální!
Strach ze tmy? Klobouk dolů před tím, co se mu dá navzdory podniknout.
Kniha je úžasná, každá stránka a každý odstavec jsou příběhy a knihy samy o sobě, pokud je člověk schopen je rozpoznat.
Za mne se jedná o úžasné dobrodružství a literární počin, který mne pobavil, nabil, a ještě dlouho mi bude zdrojem k přemýšlení.
Nejlepší je, že jsem si u Tadeáše nic netuše jen tak koupil kolo. A taky knížku. A teď se už těším na další! Tadeáši, už ji dopiš!
Díky za těch 300 stran a náhled klíčovou dírkou do Tvého zážitku.
Jaroslav –
Silný příběh. Vzhledem k tomu, že jsem tělem a duší cestovatelem, obdivuji podobné cesty, kde člověk každým kilometrem balancuje nad propastí. Vyprávění z pera Tadeáše Šímy mi dost připomnělo Tomíka a jeho putování tuktukem z Bangkoku do Hranic na Moravě.
Tadeáš je však trochu odlišný. Má jiný styl humoru, který mě osobně sedí. Je také vytrvalý a trpělivý. Silný. Ujet na kole tolik třešňáků by na Saharské poušti dokázal pouze šílenec. Jsem rád, že jsem jej skrz tuto knihu poznal.
Co se týče krizových situací, které Táda v Maroku nebo Namibii musel řešit, smekám klobouk. Při čtení těchto momentů jsem měl husí kůži a každou částečkou svého těla jsem se za cestovatele z Prachatic modlil i přesto, že nejsem věřící. Je neskutečné, že to ani tak Tadeáš nevzdal a ve své cestě pokračoval stůj co stůj. Máte můj respekt, pane Šímo! 😉
Klamm –
Nejsem sportovec, ani aktivní, ani pasivní a místo běhu volím chůzi. Jízdu na kole mám sice rád, ale pouze šnečím, vyhlídkovým tempem. Vyjet si na kole do Afriky, či do Rakouských Alp, jako jeden můj známý, je pro mě nepředstavitelná výzva, které ale beztak nemám potřebu nijak čelit.
Tato kniha mě zlákala tím, že autor je rodák ze stejného města a že jsem léta pracoval s jeho dědou, který mi o dobrodružném vnukovi několikrát vyprávěl.
Hned po prvních stránkách jsem byl mile překvapen. Zaujala mě autorova odhodlanost, otevřenost, odvaha a poutavý styl psaní okořeněný příjemným humorem. Opravdu hezky se to četlo!